ČIROST, ČISTOTA VÍNA
Naprosto čiré je víno bez jakéhokoliv zákalu. Jiskrné nebo také víno s bleskem je víno dokonale vyškolené a zdravé. Čirost posuzujeme po nalití vína do suchách a dobře vyčištěných degustačních skleniček, nejlépe prohlížením proti světlu, např. svíčky, z několika stran i seshora, abychom objevili i ty nejmenší hmotné částice. Slabá opalescence se může ukázat u sudových vín, která nejsou ještě dokonale vyškolena. Ta ovšem jakost vína neovlivňuje. Jemné i silnější zákaly již ukazují na různé vady nebo nedostatky vína.
Při posuzování čistoty můžeme víno charakterizovat jako krystalicky čisté, s bleskem, jiskrné, čisté se slabým závojem, matné, opalizující, kalné či velmi kalné.

BARVA VÍNA
Bílá vína se vyznačují širokou škálou odstínů barev od velmi světlé přes různé odstíny zelenkavé a žlutozelené barvy po jantarově žluté barvy a různé odstíny hnědé barvy.
Podle barvy je možno poznat stav i charakter vína. Mladá, zdravá jakostní vína mají různě intenzivní zelenkavou barvu až se žlutavým odstínem. Vyšší barvu mají vína nedostatečně sířená. Načervenalý odstín barvy u konzumních vín ukazuje na vína vyrobená z bílých hroznů s příměsí hroznů modrých odrůd. Normální je i vyšší barva s odstíny jantarově žluté u mladých vín ukazuje na nedokonalé vyškolení vína a působení oxidačních enzymů. Může být způsobena také vyšším obsahem tříslovin u vín vyrobených z nedozrálých hroznů s dosud nezdřevnatělými třapinami. Rovněž žlutá barva s nahnědlým odstínem ukazuje u bílých vín na nedostatečné zasíření vína.
Odstíny slámově žluté barvy se objevují u vín jižního charakteru. Poněkud vyšší barvu s jemnou slamnatou příchutí mívají i některá slovenská vína u jižnějších oblastí. Vína bez jakýchkoliv barevných odstínů patří většinou k vínům z nízkým obsahem extraktu. Nízkou barvou se vyznačují i druháky, které mohou mít i barvu s hnědými odstíny. To záleží na způsobu jejich výroby.
Červená vína mají barvu od světle červené, cihlově červené, rubínové až po ohnivě červenou, tmavě červenou a u starých vín hnědočervenou.
Světle červená barva je charakteristická pro vína lehká s vyšším obsahem kyselin. Tmavě červenou barvou se vyznačují naopak vína extraktivní, těžká, s nižším obsahem kyselin, pocházející většinou z jižnějších vinařských oblastí. Nejtmavší vína jsou vína alžírská, dalmatská nebo řecká. Intenzita barvy však záleží na odrůdě, z jaké je víno vyrobeno, na dozrálosti hroznů a na způsobu výroby červeného vína.
Při stárnutí se mění barva červených vín ze sytě červené na červenou s nahnědlými tóny a po rozkladu snadněji oxidovatelného oeninu se objevují v barvě i tóny nažloutlé, připomínající někdy barvu cibulové slupky.

VŮNĚ VÍNA, ARÓMA, BUKET
Vůně je jedním z nejdůležitějších znaků při hodnocení jakosti vín. Tvoří ji celá řada těkavých látek, a proto je důležité posuzovat víno při takové teplotě, aby se aromatické látky uvolňovaly za stejných podmínek.
Vůně vína musí být v prvé řadě čistá, charakteristická pro révové víno, a to i tehdy jedná-li se pouze o vína konzumní, která nemají charakteristické znaky jakostních odrůdových vín. Vůně jakostních vín musí odpovídat odrůdovému charakteru nebo danému typu známkových vín. Někdy ve vůni objevujeme i odstíny vůní připomínající květiny nebo ovoce (lipový květ, broskve, kopřivy apod.). Nejkrásnější vůni mají vína vyrobená z pozdních sklizní, z hroznů napadených plísní Botrytis cinerea a aromatických odrůd vrcholné lahvové zralosti.
Svěží vůně s odrůdovým charakterem je typická pro mladá vína. Starší jakostní vína se vyznačují příjemným kvasným buketem, který u zralých vín přechází v buket ležácký, nazývaným také květina.
Delším ležením v lahvích se vytváří postupně tzv. stařinka. Je to příjemná chlebnatá vůně i chuť dávající buketu vína novou dimenzi.
Nečistá vůně s náznakem vůně octa naznačuje začátek octovatění vína nebo jiného bakteriálního, nečistého kvašení vína. Nečistá vůně s cizími pachy naznačuje,že se víno dostalo do styku s látkami, které mu tyto pachy předaly. V tomto případě se jedná již o vady vína.

CHUŤ VÍNA
Chuť vína tvoří celý komplex látek, jehož jednotlivé složky jsou vnímány receptory chuti umístěnými na různých částech jazyka. Proto je nutné využít k chutnání vín celého povrchu jazyka. Víno se musí při chutnání "válet" po jazyku, aby se jím naplnila celá ústní dutina a mohly se při chutnání uplatnit všechny receptory chuti spolu se sliznicí nosohltanu. Zde se totiž uvolňují teplem těkavé vonné látky, které dotvářejí celkový dojem o jakosti vína.
Pro sladkou a slanou chuť jsou nejcitlivější receptory na koření jazyka. Na hořkou chuť receptory v zadní třetině horního obvodu jazyka po jeho stranách.
Chuť vína musí být čistá, bez vedlejších příchutí a harmonická. To znamená, že nesmí zdůrazňovat jeho jednotlivé složky. Pokud tyto složky, jako je alkohol, kyseliny, popřípadě třísloviny, jednotlivě příliš vynikají, jedná se o víno neharmonické a nejakostní. U starších vín, která již mají vrchol svého vývoje za sebou, se může jednat o vína odumírající nebo v rozkladu.
Při posuzování jakosti odrůdových nebo známkových vín se popisují slovně i ty nejjemnější odstíny chuti, aby se mohl posoudit charakter jejich jakosti.
Velmi důležitý pro chuť vína je obsah kyselin.Přírodní víno s malým obsahem kyselin je měkké, fádní, nevýrazné a svědčí o příliš vysokém odbourání kyselin nebo odkyselení vína. Víno s vysokým obsahem kyselin se označuje jako tvrdé, kyselé nebo příliš kyselé. Extrémně kyselé víno se nazývá lidově trojchlapské. To je totiž víno tak kyselé, že když ho někdo pije, tak ho musí dva chlapi držet, aby neutekl. Optimální obsah kyselin je harmonicky sladěn s ostatními složkami vína a dodává mu pikantní a výraznou chuť.
Podle obsahu extraktu označujeme víno jako prázdné, lehké, plné, kulaté nebo těžké. Prázdné je takové víno, jež nezanechává po ochutnání žádný trvalejší dojem v ústech. U plného vína naopak pociťujeme při ochutnání na jazyku plnost, která zanechává na zadním patře různě dlouhou dobu příjemný pocit. Při správném vychutnávání vína můžeme receptory chuti umístěnými na různých částech jazyka rozlišovat jednotlivé složky chuti vína, jež na zadním patře zase splývají v celková chuťový dojem. To je ovšem možno pozorovat jen opravdu u jakostních vín. Kulaté víno může být víno s nižším obsahem extraktu, které má však vyšší obsah glycerolu. Při ochutnávání takových vín nepociťujeme sice větší plnost, ale víno jako by se sbalovalo do kuliček, jež sklouzávají do hrdla bez déle trvajících pocitů na zadním patře jazyka. Konečné hodnocení jakosti vín podle obsahu extraktu je nutno posoudit podle hodnocení celkového charakteru vín, neboť zde spolupůsobí i další složky vína.
Chuť vína významně ovlivňují i třísloviny, které ve spojení s barevnými látkami a dalšími složkami vína dodávají červeným vínům charakteristickou chuť a ovlivňují její jemnost. Zvlášť jemná červená vína mohou být díky tříslovinám hebká až sametová. Vysoký obsah tříslovin může způsobit i drsnou nebo svíravou chuť červených vín.
Při zpracování nezralých hroznů s nedozrálými třapinami může dostat chuť po třapinách.
Kysličník uhličitý, jenž je obsažen hlavně v perlivých vínech nebo vínech osvěžovaných kysličníkem uhličitým, dodává vínu svěžesti a živosti, ale ve spojení s vyšším obsahem kyselin i ostrost v chuti. Bublinky kysličníku uhličitého, které se objevují někdy u mladých láhvových vín bez tvorby zákalu, jsou důsledkem biologického odbourávání kyselin a víno příjemně osvěžují.

Chuť po oxidázách. Objevuje se u mladých vín vyrobených z nevyzrálých hroznů a z hroznů nedostatečně sířených, ponechaných působení vzdušného kyslíku.

CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA VÍN
Po objektivním posouzení vlivu jednotlivých složek vína je nutno zhodnotit celkový charakter vína, jenž je dán jejich kombinací a vzájemným působením a ukazuje (pokud je víno zdravé) na skutečnou jakost vín. Podle celkového charakteru se vína označují celou řadou speciálních výrazů, kterými je možno výstižně charakterizovat i nejjemnější odstíny jejich jakosti a vína jimi oslovovat.

U dezertních a kořeněných vín se posuzuje stejně jako u přírodních vín čirost, vůně, chuť a celkový charakter, ale s přihlédnutím na specifický charakter těchto vín. Protože to jsou vína známková, nemůžeme různé typy jednoduše porovnávat. Při jejich hodnocení se můžeme orientovat jen podle paměti, pokud jsme je již dříve pili, anebo můžeme pouze konstatovat jejich jakost, kterou vnímáme, to jest zjistit, zda odpovídají předepsaným jakostním požadavkům.

U sektů hodnotíme vedle běžných znaků i perlení vína a intenzitu uvolňování kysličníku uhličitého v ústech. Na nižší jakost šumivých vín ukazuje hrubé perlení, při němž se vytvářejí větší bublinky většinou jen krátkou dobu. Takové perlení mají i špatně sycená perlivá vína. u šumivých vín se mají tvořit jemné bublinky. Nejcennější je perlení dlouhodobé, při kterém se tvoří řetízky drobných bublinek ode dna sklenky. Způsob perlení může být ovlivněn i nevhodnou sklenkou, špatně vymytou sklenkou či nevhodnou teplotou hodnoceného sektu. Ihned po nalití do čistě, detergenu vymytého poháru posuzujeme také jakost sektů podle doby trvání pěny, jež může být krátce nebo i dlouhotrvající. Nejvhodnější teplota šumivých vín při hodnocení je 6 - 10°C. Pro hodnocení perlení je nejlépe použít pohár z tenkého skla ve tvaru obráceného kužele s nožkou.

JAK OSLOVOVAT VÍNO
Slovník vinařů týkající se vlastností je velmi bohatý a opírá se většinou o slova s přeneseným významem. Jejich užíváním můžeme celkem přesně charakterizovat jednotlivé vlastnosti vína i jeho celkový stav a charakter.