Tato stránka bude správně zobrazena pouze v moderním vizuálním prohlížeči, který bohužel nepoužíváte. I tak je ale stránka plně použitelná.
ODRŮDY PRO VÝROBU BÍLÝCH VÍN

     Pro výrobu bílých vín stolních i jakostních převládají u nás tři základní odrůdy, jež zaujímají polovinu plochy našich vinic. Jsou to dvě odrůdy tradiční, pěstované odedávna na jižní Moravě, hlavně na rakousko-moravském pomezí - Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené. K nim pak přibyla po druhé světové válce raněji zrající odrůda vhodná do severnější části Moravy a do Čech, která pochází ze Švýcarska - Müller-Thurgau.

      Ryzlink vlašský je středního růstu, má středně husté olistění, dřevo vyzrává dobře a je dostatečně mrazuodolné. Rašení oček zjara je pozdní, a proto se užívá tam, kde je větší ohrožení jarními mrazíky. Jeho hrozen je válcovitý, podlouhý a mívá často ještě menší přívěšek hroznu vyrůstající od dlouhé stopky hroznů. Bobule jsou středně velké, žlutozelené a mají na vrcholku černou tečku. Zrání hroznů je velmi pozdní. Cukernatost stoupá v bobulích intenzívněji až koncem října či začátkem listopadu. Vína z běžných sklizní jsou příjemné svěžesti s výraznými kyselinami a pobízejí k pití. V dobrých polohách na Mikulovsku je možné sklízet hrozny velmi pozdě a vyrábět pozdní sběry i výběry, které i při vysoké zralosti hroznů nepostrádají kyseliny a nejsou fádní. Víno Ryzlinku vlašského je vhodné pro výrobu šumivých vín.

     Veltlínské zelené je hlavní rakouskou odrůdou révy a u nás jsou největší výsadby hlavně na Znojemsku, Mikulovsku a Velkopavlovicku. Bývá středního růstu i olistění, dřevo vyzrává dobře a mrazuodolnost je střední. Hrozny jsou velké, křídlaté, s menšími zelenými nebo zelenožlutými bobulemi. Jde o odrůdu pozdní a velmi citlivou na správné zatížení kéřů úrodou. Jakostní vína jsou z výsadeb, kde na jednom keři zraje pouze menší množství hroznů. Nejlépe, když se na každém letorostu ponechává jeden hrozen. Tím se zvyšuje extraktivnost a plnost vína. Vína Veltlínského zeleného jsou poměrně neutrální. Na prvohorních půdách Znojemska mají kořenitě hořkomandlovou chuť. Na spraších mívají jemnou lipovou vůni. Jsou oblíbená k dennímu stolování a ředěna vodou jako vinný střik tiší žízeň.

     Müller-Thurgau se rychle rozšířil pro ranější zrání, pravidelné a bohaté úrody, nižší obsah kyselin a příjemné aromatické látky ve víně. Roste středně a má řidší olistění. Dřevo vyzrává středně a mrazuodolnost je nižší. Po mrazových poškozeních se rychle regeneruje.  Zraje koncem září až začátkem října a nedosahuje vysoké cukernatosti. Jeho měkčí víno si oblíbilo zvláště městské obyvatelstvo, kterému ho připravují velké výrobní závody většinou se zbytkovým cukrem. Příjemně výrazné, muškátově broskvové aroma vyniká hlavně na Znojemsku, na Uherskohradišťsku a v Čechách. Müller-Thurgau je též vínem vhodným do různých směsí a spolu s Ryzlinkem vlašským a Veltlínským zeleným je hlavním základem našich známkových vín. Odrůda Müller-Thurgau vznikla ve výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu roku 1882, kde byla získána jako domnělý kříženec mezi odrůdami Ryzlink rýnský a Sylvánské zelené. Křížení provedl prof. dr. Müller, který pocházel ze švýcarského kantonu Thurgau a v té době pracoval jako botanik v Geisenheimu. Když pak byl povolán roku 1891 zpět do Švýcarska, kde se stal ředitelem výzkumného ústavu pro vinařství a ovocnářství ve Wädenswillu, vzal s sebou do Švýcarska i 150 různých kříženců, které získal v Geisenheimu. Keř novošlechtění č.58 se zalíbil vinařskému technikovi H. Schellenbergrovi, který semenáče ošetřoval. Rozmnožil jej proti vůli prof. Müllera, který v něj neměl důvěru pro snadné hnití a příliš rané zrání hroznů. Když pak bylo ve Švýcarsku zakázáno v roce 1912 galování vína (mokré cukření), nabyla tato nová švýcarská odrůda na významu a začala se rozšiřovat. V roce 1913 dovezl pak dr. Dern odrůdu Müller-Thurgau zpět do Německa. O jejím významu se tam vedly dlouhou dobu spory, ale nakonec zvítězilo její praktické využívání právě pro její ranost a spolehlivou plodnost. Podrobné genetické studie provedené několika šlechtiteli v Německu ukazují, že odrůda Müller-Thurgau její křížencem mezi Ryzlinkem rýnským a Sylvánským zeleným, ale že povstala jako kříženec různých klonů Ryzlinku rýnského nebo jako kříženec Ryzlinku rýnského a Muškátu nebo Chrupky.

     Ze starších odrůd k výrobě stolních vín se v menším rozsahu pěstuje ještě Neuburské, Sylvánské zelené a Veltlínské červené rané.

     Neuburské pochází z Rakouska a nejvíce se rozšířilo na Moravě a v druhé polovině 19. století. Růstu bujného, olistění bývá středně husté, dřevo vyzrává středně, snáší suché půdy, mrazuodolnost je nižší. Při velmi bujném růstu je náchylné na sprchávání hroznů, a proto je vhodné štěpovat ho na slabě rostoucí podnože. Vypráví se o něm, že vzniklo náhodně. Při jarním tání ledů plavala po Dunaji otépka réví. Jeden sedlák z Arnsdorfu ji zachytil, a protože se mu réví líbilo, vysadil z něj řízky do vinice. Jeden z nově vzniklých keřů byl později rozmnožen jako nová odrůda. Ta se svými dobrými sklizněmi a výborným vínem tak zalíbila, že se rychle rozšířila po celém Rakousku a pak i na Moravě. Na památku byl Neuburskému postaven v Arnsdorfu pomník a do něho zazděno velké množství lahví Neuberského. Víno je příjemně harmonické, plné, neutrální a při zrání na lahvi dostává jemně malinovou vůni. Láhvově zralá vína mají vyšší viskozitu a výrazné tóny druhotných buketních látek. Víno je na moravském venkově velmi oblíbené.

     Sylvánské zelené bylo do určité míry vytlačeno z výsadeb Neuburským. Je slabšího růstu, má husté olistění a dřevo vyzrává špatně. Mrazuodolnost je nízká. Hrozny bývají husté, mají střední až větší zelené bobule a jsou velmi chutné k jídlu. Ve starých vinicích s vedením na hlavu bývalo na Strážnicku a Blatnicku velmi rozšířenou odrůdou. Právě tak i na Roudnicku. V těžkých půdách, na nichž dává dobré výsledky, byla tato odrůda často vysazována i v Rakousku a v Německu, kde byla před příchodem odrůdy Müller-Thurgau nejrozšířenější odrůdou a její vína nejoblíbenější. Sylvánské tvořilo základ nejvíce prodávaného německého typového vína Liebfraumilch, které bylo kdysi vyráběno jen z hroznů Sylvánského. Vína jsou poměrně neutrální, po vyzrání na láhvi velmi harmonická, plná, výborná pro společenské události, neboť jejich pití neunavuje.

     Veltlínské červené rané je ranou odrůdou pocházející z Itálie, kde patří k velmi rozšířené skupině odrůd nazývaných Malvasia. Vína z těchto odrůd sek nám dovážela zřejmě ve středověku z Itálie a byla to pravděpodobně vína se zbytkem cukru. Jako památka po nich zůstalo rčení "sladké jako malvaz". Veltlínské červené rané se k nám rozšířilo z Rakouska, kde jeho pěstování prosazoval někdejší ředitel známé vinařské školy v Klosterneuburgu u Vídně Freiherr von Babo. Odrůdě se podle něho říkalo Babovina. Pěstuje se dnes již jen ojediněle. Je bujného růstu, dřevo zraje pomalu a snadněji zmrzá. Jeho cennou vlastností je suchovzdornost a dobrý růst i na píscích a štěrku. Hrozen je velký, kónický. Bobule malé, náchylné na hnilobu, mají červenou slupku. Vyrábí se z nich bílé víno. Zrání vína pokračuje velice rychle, a proto se musí brzy láhvovat, nejlépe do Vánoc. Má však málo příznivců, protože nedovede konzumenta oslovit ničím typickým.

     Skupina odrůd pro výrobu vín převážně jakostních a predikátních (s přívlastkem) zahrnuje západoevropské s malým hroznem, schopné dávat vína velmi plná a kořenitá. Jsou vysázeny asi na 20% plochy našich vinic a bylo by vhodné jejich plochy rychleji zvyšovat, protože vína z nich mají nejlepší konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. Předně to je skupina odrůd burgundských, které mají společný název Rulandské.

     Rulandské bílé (Pinot blanc) se u nás pěstuje od nepaměti a zřejmě bylo dovezeno cisterciáky z Burgundska nejpozději Karlem IV. Je středního růstu, hustšího olistění, dřevo vyzrává dobře a mrazuodolnost je též dobrá. Hrozen je malý, většinou pevný, jen u některých klonů s různými vlastnostmi. Bobule mají jemnou slupku a jsou náchylné k hnití. Sklizně bývají středně vysoké. Roulandské bílé asimiluje intenzívně a má schopnost zvýšit koncem října cukernatost tak, aby se mohly vyrábět pozdní sběry a výběry. Ta pak po dosažení láhvové zralosti možno zařadit mezi vína výjimečně vysoké jakosti, pokud byla správně vyškolena. Na světových trzích se platí za taková vína nejvyšší ceny.

     Chardonnay pochází též z Burgundska a je to odrůda rozšiřovaná dříve společně s Rulandským bílým. Ampelograficky se rozeznává hlavně tím, že řapíkový list má lyrovitý tvar, u něhož je vnitřní strana nervů ohraničujících lyru lysá, bez listové čepele. Sklizně jsou poněkud nižší než u Rulandského bílého, ale jakost vína je vyšší. Víno je kořenitější, velmi plné, s elegantní kyselinou a velmi vhodné k delšímu zrání na láhvi. Je výbornou surovinou pro výrobu nejjakostnějších sektů. V současné době se stalo vínem módním a nejlépe placeným na celém světě. Jeho jakost je nejlepší jen ve výborných polohách našich teplejších vinařských oblastí, jen z nejlepších francouzských klonů a hlavně u vín necukřených, predikátních, počínaje kabinetem. I půdní podmínky mají na jeho jakost velký vliv. Nejvhodnější jsou půdy hlinité s obsahem vápna. V horších přírodních podmínkách bývá obsah kyselin vysoký a jejich projev drsný, neharmonický.

     Rulandské šedé (Pinot gris) je burgundská odrůda, která vznikla pupenovou mutací z odrůdy Burgundské modré. Je středního růstu, má řidší olistění a dřevo vyzrává dobře. Odolnost proti mrazu je dobrá, bývá poněkud odolnější proti suchu. Hrozen je malý, většinou pevný, bobule malé s modrošedou slupkou. Hrozny se musejí rychle zpracovat, aby nebylo víno narůžovělé barvy. Vína jsou plná, neutrální, zlatavé barvy a často i se zbytkovým cukrem, protože hrozny mívají vysokou cukernatost. Zraje poněkud dříve než Rulandské bílé a mívá méně kyselin. Víno se prodává nejen jako víno odrůdové, ale často se užívá do směsí pro výrobu vín známkových, a to nejen bílých, ale i červených. V Bádensku se směs vín Burgundského modrého a Rulandského nazývá Rotling.

      Typickou odrůdou severních vinařských oblastí je z Německa pocházející Ryzlink rýnský, který je nezastupitelnou odrůdou pro výrobu vysoce jakostních vín i v nejlepších polohách našich vinařských oblastí, a to předně v žernosecké, znojemské, bzenecké, uhersko-hradišťské i mutěnické. Je středně bujného růstu, středně hustého olistění a jeho dřevo výborně vyzrává. Je nejodolnější odrůdou proti mrazu v našich oblastech. Hrozen je malý, s malými zelenými až zelenožlutými bobulemi, které obsahují mnoho kořenitých látek. Zrání je pozdní a je urychlováno hlavně na skeletových půdách s příměsí štěrku či kamene. Nejlepší jakost vína se získává hlavně z pozdních sběrů a výběrů hroznů. Víno vyniká jemností, kořenitostí, harmonií s výraznější, ale velmi příjemnou kyselinou a delikátními aromatickými látkami, jež zaujmou nevtíravým, a přece dlouho trvajícím vjemem. Je to odrůda, která má vysokou mezinárodní prestiž, získanou zejména výběry z přezrálých bobulí a vysokým potenciálem dlouhodobé uchovatelnosti vína.

     Tramín je velmi starou kulturní odrůdou a předpokládá se, že byl pěstován již ve starém Římě pod názvem Vitis aminea. Často se uvádí, že se šířil z jižních Tyrol, kde je obec jménem Tramín, v níž se pořádají mezinárodní přehlídky vín Tramínu. Tramín roste středně, má husté olistění a potřebuje intenzivní ošetření listové plochy podlomem a vylamováním fazochů, aby se zlepšilo osvětlení letorostů a tím plodnost. Mrazuodolnost je dobrá, sklizně většinou kolísavé. Asimilace sytě zelených listů je intenzivní a cukernatost malých, široce kónických hroznů je vysoká. Publikum většinou vyžaduje vína Tramínu se zbytkovým cukrem. Taková jsou přirozeně nejlepší z výběrových hroznů. Plná, vysoce aromatická a sladká vína této odrůdy se pijí hlavně ke sladkým dezertům nebo jako aperitiv před obědem, či k předkrmům, jako jsou kupříkladu husí játra. Tramínu se nejlépe daří v hlinitých, vlhčích půdách, kde se vytváří mnoho aromatických látek. Je to víno podávané jen v omezeném množství ke zvláštním příležitostem.

     Sauvignon pochází z největší francouzské vinařské oblasti Bordeaux, kde se pěstuje v oblasti Sauternes spolu s odrůdou Sémillon, která je při přezrávání hroznů napadána ve velké míře plísní šedou. To způsobuje rychlý výpar vody z bobulí hroznu a zahuštěný mošt dosáhne vysoké koncentrace cukru. Ze směsi moštů odrůd Sauvignon, Sémillon a případně s přídavkem moštu Muškátu žlutého se vyrábějí přírodní sladká sauternská vína, užívaná jako aperitivní, nebo k předkrmům či dezertům. Sauvignon je odrůdou velmi bujného růstu, hustého olistění a s nízkou mrazuodolností. Vyžaduje výborné polohy a horší půdní podmínky, aby se mírnila bujnost růstu. Hrozen je malý a bobule obsahují vysoce aromatické látky, které zpočátku tvorby mají tóny vůni kopřivových nebo po černém rybízu či angreštu a při pozdějším zrání pak přecházejí do vůně zralých broskví. Sauvignon se pěstuje na Moravě ve větším měřítku až od druhé poloviny 20. století a výborné jakosti dosahují vína na Znojemsku. V současné době se víno této odrůdy těší ve světě velké oblibě, zejména typy vyráběné s nádechem vůní z nových dubových sudů - barrique.

     Pro výrobu bílých vín se pěstují v omezeném množství některé silně aromatické odrůdy, hlavně nově vzniklé šlechtitelskou činností vinařských stanic.

     Palava je křížencem odrůd Tramín x Müller-Thuragu a její hrozny se barvou podobají Tramínu. Vína mají poněkud více kyselin než vína Tramínu a vůně připomíná vanilku. Víno je harmonické, aromatické a plné.

     Muškát moravský je kříženec odrůd Muškát Ottonel x Prachttraube. Je to odrůda raná s muškátovou vůní. Rychle se rozšířil a dává nejlepší vína v chladnějších oblastech, kde se neztrácejí kyseliny.

     Irsay Oliver je maďarskou odrůdou, která zraje brzy a jejíž hrozny jsou vhodné i jako hrozen stolní. Muškátové víno se užívá většinou k navonění směsí známkových vín.

     Muškát Ottonel pochází z Francie a dává v teplých oblastech jemná muškátová vína. Je pravděpodobným křížencem mezi Chrupkou a Muškátem bílým. Je to pěstitelsky obtížná odrůda, a proto z moravských vinic postupně mizí.


ODRŮDY PRO VÝROBU ČERVENÝCH VÍN

     Z celkového objemu u nás každoročně vyráběného vína tvoří asi jednu čtvrtinu víno červené. K jeho výrobě se pěstují odrůdy révy s modře zbarvenými bobulemi hroznů. Naše vinařské oblasti tím, že leží při severní hranici možnosti rozšíření vinné révy, jsou vhodnější pro výrobu vín bílých. Tvorba tříslovin a červeného barviva, které jsou hlavními složkami červených vín, je intenzivnější v jižních vinařských oblastech Evropy. Kromě toho se u červených vín vyžaduje nízký obsah kyselin, zvláště kyseliny jablečné. V našich oblastech bývá ve většině let obsah kyselin vyšší, takže bývají naše červená vína "tvrdá" a proti jižním mají méně tříslovin. Proto dost záleží na umění vinaře, aby dovedl i v našich podmínkách chuťově vyladit to, co bohužel naše příroda vždy neposkytuje.

     Pro široké upotřebení v kategorii stolních vín se u nás pěstovalo dříve nejvíce Portugalské modré, které se k nám rozšířilo z Rakouska. Je bujného růstu, poměrně suchovzdorné, ale málo mrazuvzdorné. Trpí více houbovitými chorobami a jeho velké hrozny snadno hnijí. Úrodnost je výborná a pravidelná což většinou svádí vinaře k tomu, aby využívali nadmíru. Z velkých sklizní jsou pak vína řídká, mají slabou barevnost a nízkou extraktivnost. Nicméně to mohou být dobrá stolní vína k široké škále pokrmů, zvláště když je jejich obsah alkoholu nižší, kolem 10 až 11%. Avšak Portugalské modré jer schopno při silně omezené sklizni dávat velmi jemná a extraktivní vína, a to dokonce i v pedikátní jakosti. Pro tuto vlastnost se stalo hlavní modrou odrůdou německých vinařských oblastí. Začíná mu konkurovat nová odrůda Dornfelder. V Německu se stalo v posledních letech módou vyrábět z hroznů Portugalského modrého velmi slabě růžové víno tak, že se po rozdrcení ponechá drť krátkou dobu odležet a lisuje se bez nakvašování. Získaný mošt (klaret) se vyškolí jako víno bílé. Prodává se tam pod označením Portugieser Weissherbst.

     Svatovavřinecké se k nám dostalo z Francie, kde nese tato odrůda označení Saint Laurent. Dříve bývala rozšířena ve Francii, Švýcarsku, Rakousku a u nás. Dnes se pěstuje již jen v Rakousku a u nás, protože jsou její vína tvrdá a hrubá. Je bujného růstu, suchovzdorná, středně mrazuodolná, ve vlhkých letech je její hustý hrozen náchylný k hnití. Mívá větší množství kyselin. Její víno je u nás oblíbené, ale nejvíce se užívá do kupáží k výrobě známkových vín, kde jsou kyseliny vítané při spojování se zahraničními víny z jižních oblastí.

     Frankovka patří k nejcennějším u nás pěstovaným modrým odrůdám. Její bujný růst, dobrá mrazuodolnost a dobrá plodnost nově vyšlechtěných klonů jsou hlavními předpoklady pro větší rozšíření. K tomu přistupuje i výborná jakost červených vín, a to jen tenkrát, je-li Frankovka vysazena v teplé oblasti v nejlepších viničných polohách, v půdě štěrkovité či v záhřevné spraši. Hrozny jsou velké, křídlaté, list velký. Zrání hroznů bývá pozdní. Vína jsou velmi plná při úměrné sklizni a z dobře vyzrálých hroznů. Velmi dobře se hodí pro zrání na lahvi, dají se využít pro výrobu vín v barrique. Frankovka se ve větší míře pěstuje v Rakousku, kolem Niedzerského jezera a v Německu ve Würtenbersku, kde se nazývá Limberger. U nás jsou známa vína Frankovky hlavně z velkopopovické oblasti.

     Rulandské modré (Pinot noir) je tradiční odrůdou jak v Čechách, tak na Moravě. Je hlavní odrůdou dvou francouzských vinařských oblastí - Burgundska a Champagne. V Burgundsku se z jejích hroznů vyrábějí věhlasná vína červená a v Champagne bílé klarety pro výrobu neméně slavného pravého šampaňského. Keře jsou středního růstu, dobré odolnosti proti mrazům a jejich malé hrozny zrají pozdě. Při úměrné sklizni dosahují velmi dobré cukernatosti. Víno je nejen plné, ale i kořenité a mimořádně dobré pro zrání na sudech i na lahvích. Pro víno této odrůdy je typická světle granátová barva. Když se víno v neplném poháru pohne k jedné straně tak, aby se vytvořila tenká vrstva vína, pak okraj vína má zlatavě cihlovou barvu. Při stárnutí se v něm ozývají tóny švestkových vůní láhvové zralosti. V současné době se řadí vína Rulandského modrého k nejcennějším vínům světa a platí se velmi dobře. Jakost vín pocházejících z Burgundska nelze imitovat, neboť je silně závislá na půdních podmínkách, což se ve Francii vyjadřuje slovem terroir.

     Menší rozšíření mají některé novější odrůdy či odrůdy pozdního zrání.

     Zweigeltrebe je křížencem Frankovky a Svatovavřineckého. Pochází z Rakouska, kde se někdy setkáváme též s názvem Rotburger. Je bujného růstu, má dobrou odolnost proti mrazům a sklizně dává pravidelné a bohaté. Vína jsou v prvním roce hrubší, ale po vyzrání bývají harmonická, pevná, odrůdově typická, vhodná k bohaté, masité stravě.

     André je stejným křížencem jako předchozí odrůda. Vznikla u nás a vyznačuje se výbornou odolností proti mrazům. Bohužel má slabý růst a bohatou plodnost. Proto potřebuje opatrné zacházení a dobrou výživu. Víno je tvrdé, potřebuje delší ležení.

     Neronet je barvířka - odrůda, jež má červené barvivo nejen ve slupce, ale i ve šťávě bobulí. Je křížencem našich odrůd Svatovavřinecké a Portugalské modré a odrůd francouzských Alicante Bouschet a Cabernet Sauvignon. Je bujného růstu, zraje brzy, pravidleně plodí a je to odrůda doplňková, která se užívá k tomu, aby se zlepšila barevnatost červených vín přirozeným způsobem. Kromě toho dodává směsím červených vín hebkost a plnost a poněkud jižní charakter.

     Cabernet Sauvignon pochází z francouzské vinařské oblasti Bordeaux, kde se pěstuje spolu s dalšími odrůdami Cabernet franc a Merlot k výrobě červených vín. Dříve se používaly do směsí vín i Malbec a Verdot. Cabernet Sauvignon je středního až bujného růstu, letorosty jsou vzpřímené, řídce olistěné, dřevo vyzrává dobře. Je to odrůda vhodná i do skeletových půd. Úrodnost je střední vzhledem k určité náchylností na sprchávání je nutné vysazovat jen dobrý klonový materiál. Hrozny jsou středně velké, s malými, kulatými bobulemi modré barvy. Vína mají bohatý obsah taninu a antokyanů, ale i kyselin. Proto je důležité vysazovat odrůdu jen do nejlepších poloh a podporovat všemi způsoby vyzrávání hroznů. Již v bobulích se objevuje typické aróma připomínající Černý rybíz, někdy i s travnatou příchutí. Víno zraje velice pomalu a vyžaduje školení v sudech. Cabernet Sauvignon se rozšířil po celém světě a v mnohých oblastech dává vynikající vína. Je to odrůda, která si vydobyla pro vynikající jakost a dlouhou uchovatelnost červených vín nejvyšší uznání. Teprve při zrání vína na sudech barrique a po dlouhodobém uložení na lahvích se objevují nejvzácnější tóny zralosti a plnosti červeného vína.

     Modré odrůdy francouzské oblasti Bordeaux se u nás vysadily zatím spíše pokusně, protože jsou velmi náročné na teplo i na ošetření, zvláště hlavní odrůda této oblasti Cabernet Sauvignon. Odrůda Merlot u nás dozrává lépe a dává plná vína. Je však nutné vysazovat jen ty nejlepší klony, jež nejsou tak náchylné ke sprchávání.